Vše se odehrává v roce 2011, kdy se u Addison začal zhoršovat její zdravotní stav. Tehdy 11ti letá Addie bojovala o svůj život s téměř rezistentními bakteriemi a lékaři měli plné ruce práce, aby ji zachránili. To se ale naštěstí po úmorných, nejistých 5ti měsících povedlo... ale i to si vybralo svou daň.
Celý příběh si zde můžete přečíst. Jedná se o vyprávění její matky, Tonyi Rerecichové.
________________________________________________________________________________________
„Všechno to začalo na Den Matek roku 2011. Vzpomínám si, že Addie byla více unavená než obvykle. V tu dobu jsem to ale nějak přehlížela, protože ona vždycky byla takové aktivní dítě, které dělalo spoustu sportů, a tak únava u jejího sportovního vytížení byla samozřejmá. Asi tak o týden později mi Addie řekla, že má obrovské bolesti krku. Domnívala jsem se, že by se mohlo jednat o natažení svalu, a tak jsem ji objednala u doktora, kam jsme ale vůbec neodjeli, protože se začal Addiin stav zhoršovat. K bolesti krku se přidala i vysoká horečka a proto jsme raději odjeli na pohotovost do nemocnice.“
„Doktoři tam ale neviděli nic špatného a to jak u jejího
počtu bílých krvinek, tak na laboratorních výsledcích, které by mohly naznačovat,
že má bakteriální infekci. Tak nám předepsali ibuprofen a řekli nám, že by bylo
dobré do tří dnů navštívit našeho dětského lékaře a poslali nás domů. Addie se
ale vůbec nezlepšovala. Zavolala jsem záchranku a ta nás vzala do nemocnice ještě
jednou. Addie byla v nemocnici od 19. května 2011 a nikdo tehdy netušil,
že se domů dostane až za pět měsíců, tedy v říjnu.“
„Tyto měsíce byly jako vichřice, která udeřila okamžitě. Lékaři
jí zjistili stafylokokovou infekci, která začala jako absces kyčelního svalu,
následně se dostala do krevního oběhu a posléze zasáhla plíce. Během 24 hodin
byla Addie připojena na dýchací přístroj.“
„Její malé tělo bylo najednou plné hadiček a drátů. Musela
na operaci, kde jí odstranili absces z boku, ale pořád se nezlepšovala. A
v tu ránu jí její plíce začali zcela selhávat, a tak musela být umístěná
na přístroj zvaný EMCO, Extrakorporální
membránová oxygenace, který umožňuje dočasně nahradit funkci plic, protože
cirkuluje její krev a dodává do ní kyslík. Doufali jsme, že tlak braný z jejích plic by je umožnil léčit.
Tento stroj je obvykle potřeba pouze na pět až sedm dní, Addie k němu byla
připojena na celé tři měsíce.“
„Během toho všeho, co se právě dělo, si lékaři uvědomovali,
že se její plíce nelepší a že je nutná jejich transplantace, ale tou si lékaři
nebyli sami jisti, díky bakteriálnímu amoku v jejím těle. Bakteriální
infekce v jejím těle se vyvinula příčinou některých rezistentních bakterií
– včetně rozšířeného spektra beta-laktamázy produkující Escherichia coli, Stenotrophomonas
maltophilia a Enterobacter aerogenes, odolná forma bakterie zápalu plic. Lékaři
obvykle dokážou usmrtit mikroby pomocí antibiotik, avšak v tomto případě
to nebylo bezpečné. Bakterie, které tělo Addie devastovaly, byly odolné proti
většině běžných a bezpečných léků, a tak se v zoufalství lékaři
rozhodli použít colistin. Colistin je velmi silný, ale také vysoce toxický. V lékařství
se moc často nepoužívá, protože může poškodit ledviny, ale byla to jediná
možnost a my jsme stále doufali.“
„Naše modlitby byly vyslyšeny. Tento druh antibiotika začal
fungovat, zbavil Addie infekce a dokonce byla i schválena transplantace plic.“
„Když jsme opustili
nemocnici, Addie byla
na invalidním vozíku. Měla ochrnutou
levou ruku a poškozenou levou nohu. Skoro neviděla na
levé oko a vidění v pravém oku bylo velmi omezené. Měla
mrtvici. Zhubla 13 kilo, což byla téměř
třetina její tělesné hmotnosti.
S intenzivní terapií se Addie zlepšuje, ale pokrok
je pomalý, a
nikdo neví, kolik funkcí těla může získat zpět. Má
hrozné jizvy po
celém těle od různých postupů,
trubek, a zkoušek, které v konečném důsledku jí zachránily život.“
„Má jednou normální, silná
a atletická Addie bude po zbytek svého
života potřebovat lékařskou pomoc
a různé terapie. I tak jsem ale vděčná za to, že je tady
s námi. Jen, moje srdce vždycky bolí, když se na mě Addie podívá a zeptá
se mě: „Proč já?“, protože neznám odpověď.“
„Nic ale nemůže popsat mé pocity, když jsem já jako matka zcela bezmocně sledovala, jak moje malá holčička přichází o zdraví a úsměv mizí z jejího obličeje.“
________________________________________________________________________________________
Přeloženo z anglického originálu. 2012. Odkaz: http://www.idsociety.org/addie_rerecich/
Žádné komentáře:
Okomentovat