Náhodné objevení

Náhodné objevení - příběh, který zná snad každý
Alexander Fleming pracoval v laboratoři nemocnice St. Mary v Londýně, kde zkoumal a hledal nové objevy, které by nějak pomohli lidstvu. To se mu povedlo, a proto dnes máme lék, který se stal jedním z nejdůležitějších v dějinách lidstva - Penicilin. Ale nepředbíhejme a vraťme se zpět tam, kde se vše odehrálo.

Alexander Fleming, jak už víte, byl mikrobiolog a jeho prací bylo zkoumání nejrůznějších bakterií, které pěstoval v Petriho miskách a pozoroval jejich chování za různých podmínek. Dříve než objevil již několikrát zmiňovaný Penicilin, učinil a prokázal, že chemická látka zvaná lyzozom, která je obsažena v lidských slzách, dokáže zastavit růst několika typů neškodných bakterií.

Objev lysozymu

Po první světové válce se Fleming vrátil do laboratoře a pokračoval ve svých výzkumech. V roce 1922 učinil objev s lysozymem, který v té době neměl žádný význam, ale později se k němu věda opět vrátila. Jednoho dne když měl rýmu, použil svůj hlen, který umístil do Petriho misky, ve kterých měl plno mikroorganismů. Zjistil, že uhynuly. Pokus opakoval se slzou a opět mikroorganismy zmizely. Objevil látku, která tyto organismy ničí a pojmenoval ji právě lysozym. Po provedení další pokusů zjistil, že se lysozym vyskytuje skoro ve všech částech lidského těla.

Co je to lysozym?

Lysozym E1105 je přírodní enzym, který se nachází v slzách, slinách, nosním hlenu, vaječném bílku, krevní plazmě … Má schopnost narušovat buněčnou stěnu bakterií. Používá se k výrobě sýrů, nalezneme ho ve víně nebo ovocných džusech, také se používá při konzervaci různých jídel.

Objev Penicilinu

K objevení tohoto léku, který dokázal zachránit mnoho lidských životů, došlo zcela úplnou náhodou v roce 1928. Alexander Fleming, který pracoval v londýnské nemocnici St. Mary na výzkumu využití biologických látek, zapomněl před svým odjezdem na dovolenou pořádně umýt a uklidit jeho chemické nádobí, ve kterých pěstoval bakterie. Po svém návratu zjistil, že se na jedné Petriho misce vytvořila plíseň, která zničila bakterie nacházející se v její blízkosti. Dalším zkoumáním přišel na to, že plíseň účinkuje i na streptokoky a mnoho dalších buněk, přičemž nemá žádné negativní účinky na zdraví lidské tkáně a netlumí obranné funkce leukocytů, bílých krvinek, jejichž hlavní funkcí je ochrana imunitního systému. Užitečnou plíseň pojmenoval Penicilin, ale jeho čistá produkce se však Flemingovi nedařila a ani tímto objevem nedosáhl uznání společnosti, a proto se jeho dalšímu zkoumání přestal věnovat. Ale teprve po několika letech když proběhli výzkumy dvou vědců, H. Forleye a E. Chaina, které prokázali účinnost tohoto léku, stal se z Penicilinu lék, který se stal jedním z nejpoužívanějších léků během 2. světové války. „ Tito dva pánové mají obrovskou zásluhu v tom, že dokázali Penicilin připravit v takové podobě, která byla klinicky použitelná, čili bylo možné ji aplikovat pacientům, zatímco Fleming, ne že by v tom byl nevinně, ale byl možná trošku předmětem určité šťastné náhody.“ Vlastimil Jindrák, primář oddělení Klinické mikrobiologie Nemocnice na Homolce. 

Mimo jiné se jim podařilo vyvinout metodu výroby čisté látky, kterou v roce 1943 začaly farmaceutické firmy vyrábět průmyslově. Možnosti praktického využití tohoto léku otevřela cestu k průmyslové výrobě Penicilinu, ve které nezameškávalo ani tehdejší Československo. Zde se Penicilin poprvé připravil v roce 1944 v chemicko-farmaceutické továrně, Benjamin Fragner, v Dolních Měcholupech.

Objev Penicilinu značně ovlivnil výzkum jiných užitečných léků, ale v dnešní době je velice obtížné a ekonomicky nákladné provádět lékařské výzkumy, protože se ve značné míře setkáváme z tzv. rezistencí neboli odolností nejrůznějších bakterií či virů, a tak může nastat, že jednoho dne Penicilin nebo jiný lék přestane zcela účinkovat a vše co v minulosti bylo objeveno a na čem se v lékařství nějak navazovalo, může být velice ohroženo.