#Nová antibiotika 2

Německo – americkému týmu se v Bonnu daří likvidovat mnoho bakterií speciálními antibiotiky. Tým doktorky Tanji Schneiderové objevil Teixobactin, který by mohl pomoci v boji proti rezistentním bakteriím, protože, jak vědci předpokládají, by mohlo trvat až desítky let, než by se u nich byla nějaká rezistence zaznamenána.

            Chemický vzorec Teixobactinu

#Nová antibiotika 1

Švédsko – Vědci z Lundské Univerzity nalezli možné řešení, jak bojovat s rostoucí bakteriální rezistencí, na kterou opakovaně upozorňuje Světová zdravotnická organizace (WHO). Podle ní se dnes banální nemoci stanou za několik let opět smrtelnými. 

Tým profesora Anderse Haakanssona zjistil, že proteinový komplex (HAMLET) v mateřském mléce zvyšuje citlivost bakterií na antibiotickou léčbu. Studiem proteinového komplexu se Haakansson zabývá už dvacet let. Mimo jiné tehdy s dalšími spolupracovníky zjistil, že jíž zmíněný komplex dokáže ničit rakovinové buňky, aniž by zničili ty zdravé, jak je např. u chemoterapie.

Haakansson se tak domnívá, že HAMLET dokáže učinit vůči antibiotikům citlivé všechny bakterie. Tímto objevem by chtěl ukončit neustálý závod o vývoji nových a účinnějších antibiotik, které by zničili problém rezistentních bakterií.

CRP Test - Antibiotika? Ano, či ne?

Trápí Vás bolest v krku a teplota a vy váháte, zda navštívit lékaře nebo se vyléčit čaji a vitaminy. Při rozhodování Vám pomůže test, který z jedné kapky krve ukáže, jestli se jedná o bakteriální onemocnění a je nutné nasadit antibiotika.

Tento test byl donedávna přístupný pouze lékařům, kde jim pomáhal diagnostikovat mnoho nemocí, ale nyní je možné ho zakoupit v lékárnách bez lékařského předpisu za 285 korun.

C-reaktivní protein je sloučenina, která se nachází v krvi a má značný význam v diagnostice nemocí. Vzniká v játrech a jedná se o indikátor, který se aktivuje v případě přítomnosti bakteriální infekce v těle. 

Základní hodnota CRP v krvi zdravého člověka obvykle nepřekračuje hodnotu 7 mg/l. Při vysokých hodnotách CRP se doporučuje situaci nepodceňovat a k lékaři zajít. Je ale nutné lékaře vyhledat i v případě, že se potíže nezlepšují. Pokud test vyšel napoprvé negativně a člověku je stále hůř, je dobré test po několika hodinách zopakovat.

Přírodní antibiotika

„Koho neuzdraví léky, toho uzdraví příroda.“, Hippokrates, otec medicíny.

Během několika desetiletí dosáhlo požívání antibiotik historického maxima. Výsledkem toho jsou rezistentní bakterie, které se vyvíjejí mnohem rychleji, než vědci přijdou na to, jak proti nim účinně bojovat. Doufejme, že v budoucnu nenastane to, že budou bakterie na vrcholu potravního řetězce.

Dlouho předtím než byla ve 40. letech 19. století vyvinuta antibiotika, byliny, ovoce a zelenina už dávno existovali a existují dodnes, a přesto neztratili schopnost bojovat proti bakteriím a virům.

Tak proč nedát přírodě šanci?

Consumption of antibiotics in selected EU countries

I decided to make the english version of diagram. Hope that there are no mistakes. :)

Příběh: Addison Rerecich

Addison Rerecich je dívka, která žije v Tucsonu, Arizona, v USA. Její těžký životní příběh je ukázkou toho, co nastane za několik let. Je totiž příkladem bakteriální rezistence vůči antibiotikům.

Vše se odehrává v roce 2011, kdy se u Addison začal zhoršovat její zdravotní stav. Tehdy 11ti letá Addie bojovala o svůj život s téměř rezistentními bakteriemi a lékaři měli plné ruce práce, aby ji zachránili. To se ale naštěstí po úmorných, nejistých 5ti měsících povedlo... ale i to si vybralo svou daň.

Celý příběh si zde můžete přečíst. Jedná se o vyprávění její matky, Tonyi Rerecichové.
________________________________________________________________________________________

„Všechno to začalo na Den Matek roku 2011. Vzpomínám si, že Addie byla více unavená než obvykle. V tu dobu jsem to ale nějak přehlížela, protože ona vždycky byla takové aktivní dítě, které dělalo spoustu sportů, a tak únava u jejího sportovního vytížení byla samozřejmá. Asi tak o týden později mi Addie řekla, že má obrovské bolesti krku. Domnívala jsem se, že by se mohlo jednat o natažení svalu, a tak jsem ji objednala u doktora, kam jsme ale vůbec neodjeli, protože se začal Addiin stav zhoršovat. K bolesti krku se přidala i vysoká horečka a proto jsme raději odjeli na pohotovost do nemocnice.“

„Doktoři tam ale neviděli nic špatného a to jak u jejího počtu bílých krvinek, tak na laboratorních výsledcích, které by mohly naznačovat, že má bakteriální infekci. Tak nám předepsali ibuprofen a řekli nám, že by bylo dobré do tří dnů navštívit našeho dětského lékaře a poslali nás domů. Addie se ale vůbec nezlepšovala. Zavolala jsem záchranku a ta nás vzala do nemocnice ještě jednou. Addie byla v nemocnici od 19. května 2011 a nikdo tehdy netušil, že se domů dostane až za pět měsíců, tedy v říjnu.“

„Tyto měsíce byly jako vichřice, která udeřila okamžitě. Lékaři jí zjistili stafylokokovou infekci, která začala jako absces kyčelního svalu, následně se dostala do krevního oběhu a posléze zasáhla plíce. Během 24 hodin byla Addie připojena na dýchací přístroj.“

„Její malé tělo bylo najednou plné hadiček a drátů. Musela na operaci, kde jí odstranili absces z boku, ale pořád se nezlepšovala. A v tu ránu jí její plíce začali zcela selhávat, a tak musela být umístěná na přístroj zvaný EMCO, Extrakorporální membránová oxygenace, který umožňuje dočasně nahradit funkci plic, protože cirkuluje její krev a dodává do ní kyslík. Doufali jsme, že tlak braný z jejích plic by je umožnil léčit. Tento stroj je obvykle potřeba pouze na pět až sedm dní, Addie k němu byla připojena na celé tři měsíce.“

„Během toho všeho, co se právě dělo, si lékaři uvědomovali, že se její plíce nelepší a že je nutná jejich transplantace, ale tou si lékaři nebyli sami jisti, díky bakteriálnímu amoku v jejím těle. Bakteriální infekce v jejím těle se vyvinula příčinou některých rezistentních bakterií – včetně rozšířeného spektra beta-laktamázy produkující Escherichia coli, Stenotrophomonas maltophilia a Enterobacter aerogenes, odolná forma bakterie zápalu plic. Lékaři obvykle dokážou usmrtit mikroby pomocí antibiotik, avšak v tomto případě to nebylo bezpečné. Bakterie, které tělo Addie devastovaly, byly odolné proti většině běžných a bezpečných léků, a tak se v zoufalství lékaři rozhodli použít colistin. Colistin je velmi silný, ale také vysoce toxický. V lékařství se moc často nepoužívá, protože může poškodit ledviny, ale byla to jediná možnost a my jsme stále doufali.“

„Naše modlitby byly vyslyšeny. Tento druh antibiotika začal fungovat, zbavil Addie infekce a dokonce byla i schválena transplantace plic.“ 

„Když jsme opustili nemocnici, Addie byla na invalidním vozíku. Měla ochrnutou levou ruku a poškozenou levou nohu. Skoro neviděla na levé oko a vidění v pravém oku bylo velmi omezené. Měla mrtvici. Zhubla 13 kilo, což byla téměř třetina její tělesné hmotnosti. S intenzivní terapií se Addie zlepšuje, ale pokrok je pomalý, a nikdo neví, kolik funkcí těla může získat zpět. Má hrozné jizvy po celém těle od různých postupů, trubek, a zkoušek, které v konečném důsledku jí zachránily život.“

„Má jednou normální, silná a atletická Addie bude po zbytek svého života potřebovat lékařskou pomoc a různé terapie. I tak jsem ale vděčná za to, že je tady s námi. Jen, moje srdce vždycky bolí, když se na mě Addie podívá a zeptá se mě: „Proč já?“, protože neznám odpověď.“

„Nic ale nemůže popsat mé pocity, když jsem já jako matka zcela bezmocně sledovala, jak moje malá holčička přichází o zdraví a úsměv mizí z jejího obličeje.“

________________________________________________________________________________________

Přeloženo z anglického originálu. 2012.                    Odkaz: http://www.idsociety.org/addie_rerecich/

Rezistence

Objev Penicilinu značně ovlivnil výzkum jiných užitečných léků, ale v dnešní době je velice obtížné a ekonomicky nákladné provádět lékařské výzkumy, protože se ve značné míře setkáváme z tzv. rezistencí neboli odolností nejrůznějších bakterií či virů, a tak může nastat, že jednoho dne Penicilin nebo jiný lék přestane zcela účinkovat a vše co v minulosti bylo objeveno a na čem se v lékařství nějak navazovalo, může být velice ohroženo.

Rezistence bakterií se může vyvinout několika způsoby. Buď to bakterie mají pozměnenou strukturu svých enzymů, čímž se zamezí navázání Penicilinu, nebo mají schopnost tvořit enzym, Penicilinázu, který Penicilin rozkládá a tím pádem ho zneškodňuje.

Penicilináza je specifickým druhem beta-laktamázy, která působí především na penicilinová antibiotika. Jedná se o enzym, který za pomoci hydrolýzy rozkládá beta-laktamový kruh v molekule Penicilinu. Laktamázový enzym tento kruh otevírá a deaktivuje antibakteriální vlastnosti molekuly, čímž zneškodní funkci Penicilinu.

28. září 1928

Dnes si připomínáme 86. výročí objevení Penicilinu.

http://www.stream.cz/nejnovejsi/slavnedny/10003597-den-kdy-byl-objeven-penicilin-28-zari

Další nemoci, které se dají léčit pomocí antibiotik

Tuberkulóza - TBC
Tuberkulóza je infekční onemocnění způsobené bakteriemi, které nejčastěji napadají plíce, ale také ledviny, mozkové obaly nebo dokonce kosti.  Nejčastější je ale tuberkulóza plic, která se projevuje jako zánět plicní tkáně, které podléhají rozpadu a tvoří se tak dutiny.

Nemoc se projevuje zduřením lymfatických uzlin, horečkou a kašlem, kterým může být vykašlávána i krev.

Základní prevencí je očkování, a tak se ve vyspělých zemích s touto nemocí moc nesetkáváme, ale obrovské problémy způsobuje v rozvojových zemích, kde se drží na 2. místě v počtu úmrtnosti hned po AIDS.

Zánět mozkových blan 
Lidský mozek a mícha jsou obaleny třemi vrstvami, které je spolu s mozkomíšním mokem chrání. Nejvnitřnější obal, který těsně přiléhá k mozku a míše, je právě poškozen a dochází k jeho zduření, čímž se snižuje přívod cukru a kyslíku do mozku.

Meningitida neboli zánět mozkových blan je velmi vážné onemocnění, které může kromě trvalých následků skončit i smrtí. K nejčastějším příznakům a projevům patří horečka, bolest hlavy, nevolnost nebo dokonce můžeme upadnout do bezvědomí.

Proti meningitidě se můžeme očkovat a dá se léčit antibiotiky.

Lepra
Označována také jako malomocenství, je chronické infekční onemocnění postihující kůži, sliznice a nervy a to hlavně na končetinách a v obličejové části těla.

Toto onemocnění se vyskytuje v různých částech světa, nejčastěji v tropických a subtropických oblastech. Jedná se však o velmi malou infekční nemoc, a proto k přenosu dojde až po dlouhodobém styku s nemocným.

A navíc téměř 95% světové populace je proti malomocenství přirozeně imunitní, a tak je nákaza leprou velmi nepravděpodobná.