Příběh: Addison Rerecich

Addison Rerecich je dívka, která žije v Tucsonu, Arizona, v USA. Její těžký životní příběh je ukázkou toho, co nastane za několik let. Je totiž příkladem bakteriální rezistence vůči antibiotikům.

Vše se odehrává v roce 2011, kdy se u Addison začal zhoršovat její zdravotní stav. Tehdy 11ti letá Addie bojovala o svůj život s téměř rezistentními bakteriemi a lékaři měli plné ruce práce, aby ji zachránili. To se ale naštěstí po úmorných, nejistých 5ti měsících povedlo... ale i to si vybralo svou daň.

Celý příběh si zde můžete přečíst. Jedná se o vyprávění její matky, Tonyi Rerecichové.
________________________________________________________________________________________

„Všechno to začalo na Den Matek roku 2011. Vzpomínám si, že Addie byla více unavená než obvykle. V tu dobu jsem to ale nějak přehlížela, protože ona vždycky byla takové aktivní dítě, které dělalo spoustu sportů, a tak únava u jejího sportovního vytížení byla samozřejmá. Asi tak o týden později mi Addie řekla, že má obrovské bolesti krku. Domnívala jsem se, že by se mohlo jednat o natažení svalu, a tak jsem ji objednala u doktora, kam jsme ale vůbec neodjeli, protože se začal Addiin stav zhoršovat. K bolesti krku se přidala i vysoká horečka a proto jsme raději odjeli na pohotovost do nemocnice.“

„Doktoři tam ale neviděli nic špatného a to jak u jejího počtu bílých krvinek, tak na laboratorních výsledcích, které by mohly naznačovat, že má bakteriální infekci. Tak nám předepsali ibuprofen a řekli nám, že by bylo dobré do tří dnů navštívit našeho dětského lékaře a poslali nás domů. Addie se ale vůbec nezlepšovala. Zavolala jsem záchranku a ta nás vzala do nemocnice ještě jednou. Addie byla v nemocnici od 19. května 2011 a nikdo tehdy netušil, že se domů dostane až za pět měsíců, tedy v říjnu.“

„Tyto měsíce byly jako vichřice, která udeřila okamžitě. Lékaři jí zjistili stafylokokovou infekci, která začala jako absces kyčelního svalu, následně se dostala do krevního oběhu a posléze zasáhla plíce. Během 24 hodin byla Addie připojena na dýchací přístroj.“

„Její malé tělo bylo najednou plné hadiček a drátů. Musela na operaci, kde jí odstranili absces z boku, ale pořád se nezlepšovala. A v tu ránu jí její plíce začali zcela selhávat, a tak musela být umístěná na přístroj zvaný EMCO, Extrakorporální membránová oxygenace, který umožňuje dočasně nahradit funkci plic, protože cirkuluje její krev a dodává do ní kyslík. Doufali jsme, že tlak braný z jejích plic by je umožnil léčit. Tento stroj je obvykle potřeba pouze na pět až sedm dní, Addie k němu byla připojena na celé tři měsíce.“

„Během toho všeho, co se právě dělo, si lékaři uvědomovali, že se její plíce nelepší a že je nutná jejich transplantace, ale tou si lékaři nebyli sami jisti, díky bakteriálnímu amoku v jejím těle. Bakteriální infekce v jejím těle se vyvinula příčinou některých rezistentních bakterií – včetně rozšířeného spektra beta-laktamázy produkující Escherichia coli, Stenotrophomonas maltophilia a Enterobacter aerogenes, odolná forma bakterie zápalu plic. Lékaři obvykle dokážou usmrtit mikroby pomocí antibiotik, avšak v tomto případě to nebylo bezpečné. Bakterie, které tělo Addie devastovaly, byly odolné proti většině běžných a bezpečných léků, a tak se v zoufalství lékaři rozhodli použít colistin. Colistin je velmi silný, ale také vysoce toxický. V lékařství se moc často nepoužívá, protože může poškodit ledviny, ale byla to jediná možnost a my jsme stále doufali.“

„Naše modlitby byly vyslyšeny. Tento druh antibiotika začal fungovat, zbavil Addie infekce a dokonce byla i schválena transplantace plic.“ 

„Když jsme opustili nemocnici, Addie byla na invalidním vozíku. Měla ochrnutou levou ruku a poškozenou levou nohu. Skoro neviděla na levé oko a vidění v pravém oku bylo velmi omezené. Měla mrtvici. Zhubla 13 kilo, což byla téměř třetina její tělesné hmotnosti. S intenzivní terapií se Addie zlepšuje, ale pokrok je pomalý, a nikdo neví, kolik funkcí těla může získat zpět. Má hrozné jizvy po celém těle od různých postupů, trubek, a zkoušek, které v konečném důsledku jí zachránily život.“

„Má jednou normální, silná a atletická Addie bude po zbytek svého života potřebovat lékařskou pomoc a různé terapie. I tak jsem ale vděčná za to, že je tady s námi. Jen, moje srdce vždycky bolí, když se na mě Addie podívá a zeptá se mě: „Proč já?“, protože neznám odpověď.“

„Nic ale nemůže popsat mé pocity, když jsem já jako matka zcela bezmocně sledovala, jak moje malá holčička přichází o zdraví a úsměv mizí z jejího obličeje.“

________________________________________________________________________________________

Přeloženo z anglického originálu. 2012.                    Odkaz: http://www.idsociety.org/addie_rerecich/

Rezistence

Objev Penicilinu značně ovlivnil výzkum jiných užitečných léků, ale v dnešní době je velice obtížné a ekonomicky nákladné provádět lékařské výzkumy, protože se ve značné míře setkáváme z tzv. rezistencí neboli odolností nejrůznějších bakterií či virů, a tak může nastat, že jednoho dne Penicilin nebo jiný lék přestane zcela účinkovat a vše co v minulosti bylo objeveno a na čem se v lékařství nějak navazovalo, může být velice ohroženo.

Rezistence bakterií se může vyvinout několika způsoby. Buď to bakterie mají pozměnenou strukturu svých enzymů, čímž se zamezí navázání Penicilinu, nebo mají schopnost tvořit enzym, Penicilinázu, který Penicilin rozkládá a tím pádem ho zneškodňuje.

Penicilináza je specifickým druhem beta-laktamázy, která působí především na penicilinová antibiotika. Jedná se o enzym, který za pomoci hydrolýzy rozkládá beta-laktamový kruh v molekule Penicilinu. Laktamázový enzym tento kruh otevírá a deaktivuje antibakteriální vlastnosti molekuly, čímž zneškodní funkci Penicilinu.